Vychází nový dokument papeže Františka Evangelii gaudium

Programový text, který určuje budoucí směřování církve. Tak lze shrnout obsah apoštolské exhortace papeže Františka Evangelii gaudium (Radost evangelia), která byla 26. listopadu 2013 představena v tiskovém středisku Svatého stolce.

Vatikán: „Radost evangelia naplňuje srdce a celý život těch, kdo se setkají s Ježíšem. Ti, kdo se jím nechávají vykoupit, jsou osvobozeni z hříchu, smutku, vnitřní prázdnoty, izolace. Těmito slovy začíná apoštolská exhortace Evangelii gaudium, která byla 26. listopadu 2013 představena v tiskovém středisku Svatého stolce. Text pojednávající o evangelizaci má podle římského biskupa naznačit budoucí směřování církve: „Chtěl bych se obrátit k věřícím křesťanům, pozvat je k nové evangelizační etapě poznamenané radostí a ukázat jim, kam má směřovat církev v následujících letech, píše František.

Dokument psaný téměř stylem obyčejného rozhovoru s věřícími shrnuje závěry biskupské synody o nové evangelizaci, která se konala v minulém roce, a rozšiřuje je o osobní papežovy úvahy. Text obsahuje sedm základních bodů shrnutých do pěti kapitol: Reforma církve v misijním slova smyslu, pokušení pastoračních pracovníků, církev chápaná jako Boží lid, jenž evangelizuje, kázání a jeho příprava, začlenění chudých, mír a společenský dialog, duchovní motivace pro misionářské nasazení. Centrálním bodem, který spojuje tato témata, je milosrdná Boží láska, která vychází vstříc každému člověku, aby mu ukázala jádro zjevení: Život každého člověka získává plný smysl v setkání s Ježíšem Kristem a v radosti ze sdílení této zkušenosti s druhými.

První kapitola pojednává o reformě církve v misijním slova smyslu: Církev je povolaná, aby vycházela ze sebe sama směrem k druhým lidem. „Každý křesťan a každá komunita bude rozlišovat, na jakou cestu je Pán volá. Všichni jsme však vyzvaní, abychom přijali následující povolání: Vyjít z vlastní pohodlnosti a mít odvahu jít na všechny periferie, které potřebují světlo evangelia, píše František, podle něhož je „důvěrnost církve s Ježíšem putující důvěrností. Svatý otec v encyklice zdůrazňuje potřebu „pastoračního obrácení (konverze), nutnost přejití od statického a administrativního chápání pastorace k misionářskému pojetí.

Druhá kapitola je věnovaná výzvám moderního světa a pokušením, které ohrožují evangelizaci. Podle Svatého otce je potřebné nejprve znovuobjevit vlastní identitu a nemít přitom komplexy méněcennosti, které vedou k „zatemnění vlastní identity a svého přesvědčení, (...) což nakonec uhasí radost z misijního povolání a vede k jakési utkvělé myšlence, že musíme být jako všichni ostatní a mít všechno, co vlastní ostatní. Tento relativismus je podle Františka nebezpečnější než doktrinální relativismus, neboť se přímo dotýká způsobu života věřících.

Mezi výzvami, jimž musí křesťané čelit, jmenuje Svatý otec například konzumní způsob života, lhostejnost, pohrdání etikou nebo „diktaturu ekonomiky bez lidské tváře. Evangelizaci ohrožuje také víra uzavřená pouze do svých vlastních zkušeností nebo přesvědčení o tom, že hlavní, na čem záleží, jsou lidské síly, zatímco milost je až druhotná.

Ve třetí kapitole František připomíná, že evangelizace je úkolem celého Božího lidu, nikoho nevyjímaje. Zvláštní pozornost zde věnuje přípravě kázání. Svatý otec též hovoří o síle a významu lidové zbožnosti.

Čtvrtá kapitola je věnovaná společenskému rozměru evangelizace. Podle papeže autentická víra vždy spolu nese touhu změnit okolní svět a společnost: „Nikdo po nás nemůže žádat, abychom zahnali náboženství jen do tajné intimní sféry člověka, aniž by mělo vliv na společenský život; aniž bychom se zajímali o zdravý chod institucí občanské společnosti; aniž bychom se vyjadřovali o událostech, které zajímají občany. Kdo by se odvážil zavřít se v chrámu a umlčet poselství svatého Františka z Assisi nebo blahoslavené Matky Terezy? Oni by to nikdy nepřijali, píše Svatý otec.

Zvláštní pozornost má být věnována chudým lidem. Podle papeže Františka „je nutné, abychom se jimi nechali evangelizovat. Nová evangelizace je výzvou k tomu, abychom uznali výkupnou sílu jejich existence a postavili je do středu putování církve. Jsme povoláni k tomu, abychom v nich objevili Krista, abychom jejich záležitostem propůjčili náš hlas, ale bychom byli i jejich přáteli, naslouchali jim a pochopili a přijali tajemnou moudrost, kterou nám skrze ně chce Bůh sdělit.

Poslední kapitola exhortace Evangelii gaudium hovoří o duchu nové evangelizace a o Marii, která je „hvězdou nové evangelizace.