Velikonoce 2023: Missa chrismatis. Promluva litoměřického biskupa ke kněžím a jáhnům na Zelený čtvrtek

Na Zelený čtvrtek 6. dubna 2023 se konala od 9 hodin v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích slavnostní mše svatá „Missa chrismatis“ se svěcením olejů (křižma).
Na začátku bohoslužby se litoměřický biskup Mons. Jan Baxant pozdravil s přítomnými kněžími a jáhny. V průběhu mše svaté přítomní kněží obnovili své kněžské závazky a litoměřický biskup posvětil olej katechumenů, nemocných i křižmo.

Promluva litoměřického biskupa Mons. Jana Baxanta na Zelený čtvrtek 2023

Drazí otcové, milí spolubratři kněží a jáhnové,

opět po roce, uprostřed Svatého týdne, se otevírá jedinečná příležitost připomenout si velikonoční události. Nejen připomenout, ale živě a nanovo s opravdovostí obnoveného kněžského vztahu k Veleknězi Kristu projít cestu, jejíž průběh je velice dramatický, kalvárské vyústění bolestné, ale cíl šťastný: spása lidstva, spása moje, záchrana pro věčnost nás všech. Rád bych se v této vysloveně kněžské mši svaté meditativně zastavil alespoň u některých okamžiků vrcholícího Božího plánu spásy. Co se všechno odehrávalo ve Svatém městě Jeruzalémě i mimo jeho hradby? Jak vypadaly zkoušky, jimiž procházeli Ježíšovi nejbližší učedníci a konečně i Kristus sám? Bylo toho opravdu hodně. Začněme však událostmi, jež časově značně předcházely událostem velikonočním. Musím především zmínit, a to záměrně ve vztahu k nám samým, že se velké věci v duších jeho pozdějších učedníků, apoštolů a následovníků, rodily už při Kristových kázáních a jeho pastýřské činnosti do té doby nevídané, zcela mimořádné. Oni totiž Spasitele na vlastní oči viděli a na vlastní uši slyšeli, de facto jako první ze všech. Informace o tom, co jejich Mistr zamýšlí a kam směřuje, měli z první ruky. Evangelia se o reakcích apoštolů na Ježíšovo působení zmiňují jen letmo, ale zásadní okamžik, totiž povolání apoštolů je zaznamenáno s nápadnou lehkostí a stručností. Je to prostý seznam jmen a nic dalšího. Poznámku, že je Ježíš vyvolil, aby byli s ním, přidává evangelista Marek. Jak výstižné! A nikoliv zbytečné. Vidím v tom však jasné sdělení charakteru kněžské spirituality a kněžské identity. Bývá tomu tak, že velké a zásadní věci se v Bibli sdělují jakoby mimochodem téměř vždy. Znát kněžskou spiritualitu a kněžskou identitu je zásadní a důležité! Spiritualita kněze a identita kněze, rovná se: být s Ježíšem, být s Ním. Možná nás až zaráží, že ve zmíněné evangelní zprávě není ani náznak toho, že by se jednotliví povolaní Ježíšovu nabídku přijmout zdráhali, že by ji měli možnost i odmítnout, že by si alespoň některý z nich chtěl nechat určitý čas na rozmyšlenou. Nic z toho. A že by je Kristus snad přesvědčoval o výhodách být apoštolem? Vždyť předtím, ale i potom, poměrně často když mluvil o následování, sliboval nikoliv pohodlí, ale disciplínu, kázeň a v důsledku kříž. Jejich, s největší pravděpodobností pohotové přijetí povolání, si neumím sám vysvětlit jinak než nesmírně působivou osobností samého Ježíše: on nevzbuzoval strach ani obavy, bylo by to nemístné a nedůstojné Božího syna. Nelákal na lacině získanou budoucnost. To by přece bylo pod úrovní důstojnosti Mistra. Nepřemlouval nikoho. Od nikoho z nich a nikdy od nikoho, ani od nás nežádá nic, co by nejprve sám neprožil. Očekával a očekává to, čím sám prošel. Učinil jednou provždy rozhodnutí: svobodně s vědomím důsledků. A vážné životní rozhodnutí vždycky s sebou nese zodpovědnost. To odpovídá dospělosti člověka i křesťana i kněze, apoštola. Apoštolové se za Ježíšem vydali a zdaleka nevěděli, co je čeká, jak jejich následování Mistra Ježíše bude vypadat. Zatím ještě nekalkulovali s obtížemi, ani s výsadními místy. To až později. Nyní byli osloveni, Kristem uchváceni a žili přesvědčením, že jít za Ním a s Ním, je pro ně životní štěstí.

Záměrně jsem předsadil událost povolání apoštolů před naše uvažování o konkrétním uskutečňování Božího plánu spásy, tedy o podstatě Zeleného čtvrtku, Velkého pátku a pochopitelně o zásadním historickém okamžiku Kristova zmrtvýchvstání. Jak Spasitel mistrně dorůstal do tak jedinečného cíle i krvavým způsobem, apoštolové se postupně začínají projevovat podle svého naturelu a náhle vystupují rysy jejich povah, jež do té doby v údivu nad fascinující tváří Kristovou, nebyly známé. Nyní, když vidí Ježíše v bolestech, dramaticky se mění i jejich vztah k Němu. S velkou pravděpodobností na ně začala doléhat tíha vědomí, že patřit Kristu znamená pro každého z nich vzít na sebe rozmanité obtíže, zkrátka počítat s nelehkým osudem, kterému se Ježíš vyhnout nemohl a nechtěl. Když byli tři z apoštolů na hoře Tábor účastni proměnění Páně, svědčili o oslnivé Kristově tváři i jeho zářícím šatu. Ovšem titíž apoštolové, pobývající v Getsemanské zahradě v blízkosti Krista a jeho téměř smrtelného zápasu u vědomí blížící se krvavé výkupné oběti, usínají. Je to vůbec pochopitelné? Co způsobilo, že nebyli schopni s Kristem bdít? Lze přijmout vysvětlení, že tíha getsemanského okamžiku dolehla i na ně tak, že je přemohla únava a spánek? Krví se potící Ježíš nežádal politování, ani neočekával zastání, soucitné slovo přátel. On chtěl jediné: aby byli s ním. Konečně, při poslední večeři Krista jistě zabolel Jidášův odchod do tmy, odmítl zůstat s Ním. A ranil ho strach apoštolů ostatních, když i oni utekli a svého Mistra nechali samotného. Nezůstali s Ním. Na Zelený čtvrtek na nás, drazí bratři, opravdu doléhá Ježíšova opuštěnost, ale i jeho touha, abychom byli s Ním. Můžeme si dovolit Ho opustit, když On stojí o naši blízkost, o naši přítomnost? V našich kněžských meditacích o následování Krista nutně musí mít místo i zamyšlení nad tím, jestli jsme Ho neponechali někde za sebou, za námi, že jsme Ho raději minuli, abychom si mohli jít svou cestou. Ta mívá také svůj cíl, ovšem tento cíl nikdy nemůže být tak vznešený, jako ten, který dosáhneme spolu, ruku v ruce s Ježíšem. I k nám zní Spasitelův getsemanský hlas: „Bděte se mnou! Zůstaňte se mnou!“, abychom neupadli do pokušení duchovního usínání, pokušení spánku lhostejnosti, pokušení zradit své povolání. Aby se naše kněžská spiritualita a identita nezploštila a nedej Bůh, zcela neztratila. Nezapomeňme ani na Pannu Marii, útočiště hříšníků a královnu apoštolů. Pod její ochranou se naše povolání nemůže ztratit. Naopak se zpevňuje a stává se odolnějším a radostnějším.

Události Velkého pátku jsou jen vyústěním předchozího dne, resp. večera. Ježíšova smrt na kříži není tragédií Božího syna. Je to historický zlom v dějinách lidstva. Byli jsme zachráněni, vykoupeni, spaseni. Oprávněné slzy jsou nyní jen slzy dojetí, že se přece jen našel někdo, kdo vzal náš beznadějný smrtelný stav na sebe a naši lidskou smrt pokořil, nad ní zvítězil. My, jako vyvolení a povolaní, se smíme podílet na tom, aby naši bližní spásu, vykoupení, záchranu pro věčnost přijali. Abychom byli všichni jednou navěky s Ním.


Fotogalerie z Missa chrismatis 2023 v litoměřické katedrále