Setkání litoměřického biskupa se zasvěcenými osobami 29. ledna 2022 v Litoměřicích

V sobotu 29. ledna 2022 od 10 hodin se v Diecézním domě kardinála Trochty v Litoměřicích uskutečnilo setkání biskupa Mons. Jana Baxanta se zasvěcenými osobami. Na setkání přicestovaly na dvě desítky řeholníků a řeholnic z litoměřické diecéze, mimo sester dominikánek z Jablonného v Podještědí, františkánek z Liberce a premonstrátek z Doksan se přijely představit také členky Congregatio Jesu (CJ) z Mladé Boleslavi. Setkání bylo uvedeno mší svatou v kapli diecézního domu a poté pokračovalo besedou o misijních zkušenostech na různých místech litoměřické diecéze. 

Vigilie slavnosti Seslání Ducha svatého – C

1. čtení: Joel 3,1-5

Vyleji svého ducha na své služebníky a služebnice.

Čtení z knihy proroka Joela.

Toto praví Pán: "Vyleji svého ducha na všechny lidi, vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít věštecké sny a vaši jinoši uzří vidění. Ale i na své služebníky a služebnice vyleji v oněch dnech svého ducha. Neochvějné úkazy způsobím na nebi i na zemi: krev, oheň a sloupy dýmu. Slunce se zatmí, měsíc zkrvaví, než přijde Hospodinův den, veliký a strašný. Spasí se ten, kdo bude vzývat Hospodinovo jméno, neboť na hoře Siónu, v Jeruzalémě bude spása, jak pravil Hospodin. Mezi zachráněnými budou ti, které Hospodin povolá."

Žalm: Žl 104,1-2a.24+35c.27-28.29bc-30

Odp.: Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země. Nebo: Aleluja.
Veleb, duše má, Hospodina!
- Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký!
- Velebností a vznešeností ses oděl,
- světlem se halíš jako pláštěm.
Odp.
Jak četná jsou tvá díla, Hospodine!
- Všechno jsi moudře učinil,
- země je plná tvého tvorstva.
- Veleb, duše má, Hospodina!
Odp.
Všichni čekají od tebe,
- že jim dáš obživu v pravý čas.
- Ty jim dáváš, a oni sbírají,
- otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary.
Odp.
Hynou, když vezmeš jim život,
- a vracejí se do svého prachu.
- Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni,
- a obnovuješ tvář země.
Odp.

2. čtení: Řím 8,22-27

Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

(Bratři!) Víme, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud. A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla. Naše spása je (zatím pouze) předmětem naděje. Je-li však předmět naděje vidět, už to není naděje. Co už někdo vidí, jak by v to mohl doufat? Ale doufáme-li v něco, co ještě nevidíme, čekáme na to s vytrvalostí. Právě tak i Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit, a (Bůh), který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá, a že jeho přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí.

Evangelium: Jan 7,37-39

Potečou proudy živé vody.

Slova svatého evangelia podle Jana.

V poslední, hlavní den svátků Ježíš stál (v chrámě) a hlasitě zvolal: "Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije, ten, kdo ve mě věří. Jak říká Písmo, potečou proudy vod z jeho nitra." To řekl o Duchu, jehož měli dostat ti, kdo v něho uvěřili. Dosud totiž Duch nebyl (dán), protože Ježíš nebyl ještě oslaven.

Promluva litoměřického biskupa Mons. Jana Baxanta při mši sv. na setkání se zasvěcenými osobami v sobotu 29. ledna 2022 v Diecézním domě kardinála Trochty v Litoměřicích
formulář: votivní k Duchu svatému (vigilie letnic)

čtení Joel 3,1-5
Žalm: Žl 104,1-2a.24+35c.27-28.29bc-30
2. čtení: Řím 8,22-27
Evangelium: Jan 7,37-39

Sestry a bratři, vážení a milí zasvěcenci,

pro letošní setkání s Vámi, zasvěcenými osobami, jsem zvolil formulář mše svaté k Duchu svatému hlavně proto, že nemáme jinou lepší volbu než se obnovit v Duchu svatém. Snad důkladněji a konkrétněji řečeno: probrat se silou a mocí Ducha svatého. Třetí božská osoba v Nejsvětější Trojici je schopna osobně navštívit kohokoliv z nás, dotknout se našeho nitra a probudit v nás všechno to, co už dávno před naším zasvěcením do nás vložil Bůh. Prožívat duchovní obnovu na popud Ducha svatého jsme jistě vykonali už mnohokrát. Je nepředstavitelné, abychom duchovně ve svém zasvěceném povolání rostli, a pominuli vliv Ducha Božího. Jsem přesvědčen o tom, že to konáte každodenně tak, jako já. Denně, opakovaně znovu a znovu prosím o dary Ducha svatého a svěřuji se Matce Boží Panně Marii, nepochybně nejznamenitějšímu vzoru zasvěcení se člověka Bohu. Biblické texty jsou vybrány z nabídky Vigilie svatodušní, a to z knihy proroka Joela, z listu sv. apoštola Pavla Římanům a evangelní úryvek ze 7. kapitoly evangelia Janova.

Časově se Joelova prorocká kniha dá zařadit zhruba do doby poexilové, tzn. do doby po vysvobození z babylonského zajetí. Není však rozhodující přesná datace, ani detailní životopis samotného proroka Joela. Zásadní skutečností této, a i jiných prorockých knih Starého zákona jsou poselství, sdělovaná současníkům proroků. Ale nejen jim. Jednotlivá proroctví se bezchybně a šťastně předávala všem těm, kteří se s plnou vážností považovali za Boží lid, tedy za živé lidské bytosti, jimž Hospodinova slova jsou určena. Tyto adresáty měli proroci před očima, když právě jim zprostředkovávali Boží úmysly. Velmi výstižná je dnešní Joelova formulace o působení Ducha Božího: „vylití Ducha“. Známe to jistě všichni, jak překvapivě působí Boží Duch. Není to jen poletování duchovních drobků, aby se jeden z nich usadil v nás. Ani to není neosobní a neurčitá duchovní vlna, v níž bychom jen těžko rozpoznali Boží dotyk. Působení Ducha Božího je velkorysé a štědře vylité bohatství Božích darů a milostí, kdy jsme tímto vylitím omýváni ze všech stran s výzvou, abychom čerpali, nabírali bez obav, hltali plnými doušky, a přitom zachycovali až tajemně tichý závan vánku Ducha svatého. Toto vystavení se, nastavení se vlivu Božímu je nevyhnutelným postojem zasvěceného člověka. Vždycky má tento náš postoj být provázen vědomím, že nejsme zaplavováni jen tím, co podle našeho vlastního úsudku potřebujeme pro svůj duchovní růst, ale ona duchovní záplava pochází z Božího zdroje a Bůh dobře ví, jak kvalitní občerstvení je nám ku prospěchu, a současně kolik toho jsme sto vstřebat, abychom se nezalkli. I v duchovních věcech přece musí být střízlivost, disciplína a pokojný řád.

Jisté překvapení nás očekává i v upozornění proroka, že Hospodin svého Ducha vyleje na „každé tělo“, tzn. na každého člověka. Každá lidská bytost: synové i dcery, starci i jinoši, dokonce otroci a otrokyně se stanou omilostněnými, a tedy schopnými mít vhled do Božích tajemství, vykládat je a o nich svědčit. Přesně toto je osudem všech zasvěcenců bez toho, aby se kdokoliv z nich, kdokoliv z nás, obával na sebe vzít poslání, pocházející z nebes, nikoliv jen jako výsledek lidského uvažování a lidského kalkulu. Jisté však je, že na nikoho nebude Duch Boží sestupovat a vlévat mu své dary násilím, bez dobrovolného souhlasu té, které zasvěcené osoby. Předpokládám, že tomu ani jinak u Vás všech být nemohlo. Zasvěcenými jste se stali, protože jste získali neochvějné přesvědčení, že jste to právě Vy, že si Vás Bůh vybral, že ve Vás nalezl své zalíbení a svým Duchem Vás trvale obdarovává. 

Zastavíme-li se u 2. čtení z listu Římanům s touhou porozumět apoštolu sv. Pavlovi, bude i nám zřejmé, že tvorstvo, které sv. Pavel zmiňuje, což lze chápat jako lidské společenství, trpí, naříká, sténá po něčem nesmírně důležitém, přímo bytostně zásadním, totiž zbavit se vnitřního neklidu tak mnohých i našich současníků, ze zjištění, že nikomu nepatří, žijí bez naděje, protože ani netuší, že lidstvu je Kristem zajištěna spása. Není snad nic přehnaného na tvrzení, že spasený, zachráněný, omilostněný člověk je bytostí, na které jsou i viditelně patrné stopy Božího působení. Nelze zcela skrýt svou vnitřní identitu, že patřím Bohu. Ostatně plameny jako svatodušní záře nad hlavami prvních křesťanů, svorně shromážděných o prvních křesťanských letnicích, byly také zjevné, nedaly se jen tak udusit. Zasvěcený člověk, milé sestry a milí bratři, je navždycky Kristovým svědkem s tak významnou duchovní výbavou, že se celkem snadno pozná, jestli usiluje jen o vlastní bezpečí a jistoty, nebo je pohotovým Božím nástrojem. Takovým nástrojem, aby druhým lidem zprostředkoval útěchu a pocit bezpečí, zvl. všem trpícím, naříkajícím, sténajícím a prosícím o pomoc, prostě těm, kteří se utápějí ve svých slabostech. Můžeme to být právě my, kterým se zdaří nasměrovat naše bližní na cestu, na níž naleznou klid srdce, pokoj duše.

Každý zasvěcenec, domnívám se, rád uslyší věrohodnou zprávu o existenci duchovního občerstvení. Takovou zprávu jsme dnes vyslechli. Z božského nevyčerpatelného zdroje vytékají proudy živé vody i kvůli nám, pro nás. Je vysloveně nutné, abychom ve svém vlastním zasvěceném životě, žitým pro dobro druhých, sami dobře věděli, že i my potřebujeme čerpat, nejen zprostředkovávat druhým duchovní posilu, ale tutéž posilu najít i pro sebe. Neboť snadno se může stát, že i studna vyschne a ohníček uhasne. Naše vnější pastorační činnost, apoštolát, skutky svědčící o tom, že náležíme Kristu a Jeho církvi, všechny viditelné a veřejné, jistě užitečné evangelizační počiny, si vyžadují, aby byly vyvažovány vnitřním duchovním zázemím modliteb, meditacemi, spočíváním u nohou Ježíšových. I nám, drazí zasvěcenci, milé sestry a milí bratři, je určeno Kristovo pozvání, abychom přišli k Němu a hojně se napili. Vždyť i my často žízníme. Současně i naše nitro se může stát studánkou, z níž proudy, event. praménky vod, přece jen také potečou.

 Fotogalerii ze setkání si můžete prohlédnout zde