Promluva Mons. Jana Baxanta při děkovné mši svaté u příležitosti 17. listopadu

Promluva litoměřického biskupa Mons. Jana Baxanta v pátek 17. listopadu 2023 v bazilice sv. Jakuba Většího v Praze. Děkovná mše svatá byla slavena jako poděkování Bohu a sv. Anežce České za 34 let svobody.

Drazí bratři a sestry, milí přátelé,

biblické čtení z knihy Moudrosti nám dnes předkládá minimálně dvě velice sugestivní věty. Dovolím si je mírně poupravit, aby mířily přímo k nám. Ta první: „z velikosti a krásy tvorstva srovnáním lze poznat jejich stvořitele“. A druhá: dovedeme prozkoumat svět, jak to, že přitom nenacházíme jeho Pána? Připomínám tyto pasáže zcela záměrně. Při děkovné bohoslužbě za znovuzískání svobody a lidské důstojnosti po listopadových událostech roku 1989, se nemůžeme ubránit, dle mého soudu, naléhavé otázce: jak že to bylo s onou „sametovou“ revolucí a pádem totality? Kde a jak lze hledat a najít solidní a hysterie prosté odpovědi? Je zřejmé, že každý pohled do blízké, či vzdálené minulosti s sebou nese jisté nebezpečí dívat se na důležité a přelomové události pouze současnýma očima, nebo si je idealizovat po svém, event. je vykládat tendenčně. Nic z toho by nám nepřineslo užitek, ani povzbuzení či poučení pro dnešek. Zkoumáme minulost nikoliv proto, abychom zbaběle utíkali od náročnosti přítomných okamžiků a dějů, ale proto, abychom získali cit pro souvislosti a objevovali mnohdy skryté a žel zapomenuté kořeny své vlastní historie. Jak vyplývá z uvedených biblických vět, je nepochybné, že Pán tvorstva, tedy Bůh, se ve svém tvorstvu neschovává k nepoznání. Při nezaujatém uvažování se každý rozumně uvažující člověk může dobrat logického úsudku, že nutně musí existovat první příčina všeho, co existuje, když je zjevné, že každá skutečnost svou příčinu, původ, svůj kořen má. Lze i postoupit o krůček dál a přijmout důsledek tohoto logického úsudku, že totiž tato znamenitá první Příčina je osobní živá bytost, což se lidskému uvažování nepříčí a je na hony vzdálené jakékoliv bigotnosti a náboženského fanatizmu. Ano, nemůže být jen studenou fyzikální veličinou.

Kdokoliv z nás přítomných si vybaví listopadové události z doby před již čtyřiatřiceti roky, a následujících několika měsíců a let, vzpomene si na, nikoliv ojedinělé komentáře, vysvětlující přerod politických struktur, nebo jejich naprostý radikální zánik, především v Evropě a pochopitelně u nás, v naší vlasti. Existovaly a mezi lidmi kolovaly různé teorie, značně konspirativní a proto lákavé, a možná, že se jich ještě někdo drží doposud, že se tzv. převrat uskutečnil dle plánů a dohod mocných tohoto světa, kterým málokdy jde o dobro bližních, neboť jsou od nich domýšlivě a povýšeně odříznuti. Nelze se divit, protože tehdejší dramatické změny probíhaly relativně hladce. Jako by stačilo pouhé mávnutí kouzelným proutkem. Jen málokdo by tehdy věřil, že se něco takového může stát, když se totalitní systémy vždy a všude držely a drží pevně a násilím, bez ohledu na respektování vysokých hodnot svobody a lidské důstojnosti druhých. Avšak, stalo se. Otevřela se úžasná perspektiva nového života se svobodným nadýchnutím a uvědoměním si základní pravdy, že člověk není na světě k tomu, aby byl ovládán a aby s ním bylo manipulováno. Tenkrát, snad ve většině, si lidé uvědomovali, jak krásný je život, když není zotročen. Ovšem nástrahy ztráty svobody zůstaly a zůstávají až dodnes. Pokud se svobody zbavíme dobrovolně svým nezodpovědným, tedy slabošským anebo svévolným chováním, těžko ji znovu získáme.

Existoval a doposud existuje i jiný komentář a vysvětlení přerodu k znovunabytí svobody, za kterou dnes opět děkujeme Bohu prostřednictvím sv. Anežky České. Musí však být prost jakékoliv povrchnosti a pietní unáhlenosti. Dějiny lidstva a jednotlivých lidských komunit se odvíjejí nikoliv samospádem bez jakéhokoliv přičinění kohokoliv. Každá lidská pospolitost je živým organizmem, a životní sílu čerpá zvenčí, a současně se navenek projevuje způsobem sobě vlastním. Nikdy nemůže být jakousi množinou neosobních entit, protože je naštěstí z podstaty otevřena tvůrčím vlivům. Komentář křesťansky uvažujícího a dle křesťanské víry žijícího člověka, sděluje názor, že již zmíněná první Příčina, tedy Pán, pro nás Bůh, je se svým dílem jako Stvořitel navždycky spjat. A jedná. Působí. Většinou však tiše, bez oslňujících reflektorů a bez potlesku. Už při samotné „sametové“ revoluci jsme si dávali dohromady dva krásné principy. Zaprvé: není až tak zásadní, abychom nalezli Anežčin hrob, ale mnohem důležitější je objevit a osvojit si jejího ducha služby, a zadruhé: během let totality v pronásledováních a snášeném utrpení tak mnohých našich bratří a sester, de facto smírných obětí před Bohem za nás za všechny, bylo a je nashromážděno úžasné duchovní bohatství. Prozření, resp. otevření očí pro hodnoty služby bližním a důvěra v Boží pomoc a požehnání, vyprošené našimi obětujícími se dobrodinci, mohlo v důsledku způsobit rozlomení okovů totalitního režimu. Proč by nemohl Bůh shlédnout na svůj lid? Proč by v dané historické chvíli nemohl ukázat svou moc?

Slyšeli jsme však i úryvek z Lukášova evangelia, kde byla zachycena zmínka ze Starého zákona o Lotově ženě. Toužila více se dívat zpět na život v hojnosti s nářkem na to, co bylo nutné opustit, protože to bylo hříšné. Pro šťastnou, ale i náročnou budoucnost Hospodinovy blízkosti, byla ztracena. Podobně, jako putující vyvolený národ se zbytečně zdržoval a cestu k Hospodinem zaslíbené zemi lehkomyslně oddaloval. Více je zaměstnávala nouze pouště s hladem a žízní než radost ze svobody, z vysvobození z egyptského otroctví. Nelze se ubránit dojmu, že se tu pro nás nachází opět výše zmíněné důležité upozornění. Získaná svoboda i jako Boží dar, vyprošený a zprostředkovaný tak mnohými, nám může docela rychle a lehce zmizet, když ji budeme chápat jako samozřejmost, nebudeme o ni pečovat, a navíc nebudeme ji dopřávat svým bližním. A pak, snadno se i nám může přihodit, že se nám nesení svobody stane obtížným, když si bláhově s nasazením růžových brýlí zrádně vybavíme domnělou, avšak jistě podvodnou lehkost minulého režimu. Svatá Anežka Česká a celé české nebe nám připomíná velké Hospodinovy skutky. Vede nás k uvědomění, že žít svobodně, znamená být zodpovědnými a ohleduplnými. Prostě, dospělými lidmi a křesťany. Amen.