Druhý pastýřský list k Národnímu eucharistickému kongresu
Na neděli 12. dubna 2015 byl určen pastýřský list litoměřického biskupa Jana Baxanta.
Bratři a sestry v Kristu,
dnes, týden po velikonocích v neděli Božího milosrdenství, vás tímto listem opět všechny zdravím v radosti křesťanské víry, že Ježíš opravdu z mrtvých vstal a že hrob, do kterého Jeho mrtvé tělo bylo pohřbeno, je prázdný. Živý, zmrtvýchvstalý Kristus přece nebude žít v hrobě na hřbitově. Přijměme i my Jeho pozdrav pokoje.
Slíbil jsem vám, že budu pokračovat, a to spolu s vámi, v duchovní přípravě na letošní brněnský Národní eucharistický kongres v předkládání dvou dalších eucharistických témat. Již za šest měsíců, dá-li Bůh, se jistě s mnohými nebo některými z vás uvidím v jihomoravské metropoli. Nebude to křesťanská demonstrace ani katolická manifestace konaná v centru velkoměsta před očima tamních obyvatel. Přece však by mělo být naší ambicí zřetelně a pravdivě tomuto světu ukázat, že chceme žít z víry v Boha a že Kristus je naším Pánem i Přítelem. Svůj křesťanský postoj chceme vyjádřit neokázale, ale věrně a důsledně
3) Eucharistie a solidarita: každý z nás, kdo často přijímá Eucharistii, ví, že eucharistický pokrm není „zákusek, ale chléb. Bez zákusků a lahůdek se člověk obejde, ale bez chleba? Ve svrchované bídě stačí třeba jen chlebová kůrka a nouze je překonána. Eucharistie není ani zákuskem, ani lahůdkou, ani jen obyčejným chlebem. Je to pokrm slabých a hříšníků dávajících se na pokání. Solidarita - soucítění může být vlastní jen tomu, kdo zakusil v nouzi slabosti a neštěstí hříchu dotyk milosrdenství. Ježíš, velice blízký okamžikům své lidské slabosti a smrti, několik hodin před vydechnutím, podává svým apoštolům eucharistický pokrm, s vědomím solidarity s celým lidstvem nabízí sebe a na Kalvárii kajícího lotra solidárně ubezpečuje, že bude s ním. Eucharistický pokrm a nápoj nás, drazí bratři a sestry, učí smýšlet a jednat solidárně. Svátost Těla Kristova a Krve Kristovy nám není podávána proto, aby nás oddělovala od druhých. Naopak! Živeni touto „nebeskou stravou se stáváme schopnějšími soucítit s druhými, být jim více nablízku. Oni totiž nepotřebují vybraná jídla povrchního přepychu, ale prostý chléb, podaný však z lásky, od srdce.
4) Eucharistie a evangelizace: při tomto tématu nás snad nemůže napadnout výstižnější Kristova věta, než: „Jako mne poslal Otec, tak i já posílám vás (Jan 20,21). Při svatém přijímání či při eucharistické adoraci vnímáme právě tato Ježíšova slova jistě velmi intenzivně. Je to On, kdo nás tiše oslovuje a vnitřně vybízí: Bud' misionářem, staň se evangelizátorem!
Evangelizovat sice může každý křesťan, ale musí počítat s tím, že účinná evangelizace začíná v tichu setkání s eucharistickým Kristem. Jen vnější a halasná misionářská a evangelizační akce plody nepřinese. Zklidnění před Eucharistií je nutné před započetím každého důležitého apoštolského úkolu, resp. ztišením před Ježíšem se onen apoštolský úkol už začíná plnit. Kristův nástroj je aktivován. A pokračuje ve vědomí, že misionář a evangelizátor předá jen to, co sám přijal, čím se nejprve Kristem nechal obdarovat.
Kéž nám, na přímluvu Panny Marie, Královny apoštolů, misionářů a evangelizátorů, všemohoucí a milosrdný Bůh stále žehná.
Váš + Jan.