Velký pátek 2020

Milena Davídková 10.dubna 2020

99408

Velký pátek (latinsky Dies passionis Domini) je den, kdy církev podle prastaré tradice neslaví eucharistickou oběť. V dopoledních hodinách se věřící většinou modlí (letos soukromě) modlitbu Křížové cesty a v odpoledních hodinách se koná Památka na umučení Páně – tzv. velkopáteční obřady. Tyto obřady se skládají ze tří částí: bohoslužby slova – při níž zaznívá obvykle homilie, dále uctívání (adorace) kříže a svaté přijímání. V letošním roce, kdy je celý svět zasažený pandemií koronaviru, vydala Liturgická komise České biskupské konference Vademecum pro kněze – Velikonoce 2020, které stanoví, že Památka umučení Páně se slaví v katedrálách a farních kostelích bez účasti lidu. Tam, kde jsou kostely ponechány otevřené pro soukromou modlitbu věřících, nebude se připravovat adorace kříže ani Boží hrob, aby nedošlo k větší koncentraci lidí v místě.

Litoměřický biskup Mons. Jan Baxant připravil pro velkopáteční obřady v roce 2020 následující homilii:

Velký pátek 2020, karanténa

Jak jinak bychom mohli nazvat biblickou zprávu o umučení našeho Pána Ježíše Krista než, že je to jedno „velkopáteční drama“. Každoročně připomínaná Ježíšova smrt na Velký pátek, nás nechce týrat výčitkou, co všechno jsme my lidé Kristu způsobili, ale spíše nás vede k projevům vděčnosti našemu Pánu za to, že byl ochoten podstoupit i potupnou krvavou smrt kvůli nám, pro naše dobro, k dosažení naší spásy. Celá značně bolestná událost Kristovy smrti a jeho poslední cesty na Kalvárii, se nám stane srozumitelnější a bližší, když si vybavíme alespoň některá Ježíšova setkání s několika lidmi, stojícími nedaleko Kalvárie, místa Kristova utrpení.

Připomeňme si především Piláta, který mohl rozhodnout ve prospěch Odsouzence. Mohl, měl tu moc. Navíc měl vzácnou příležitost jednat jako zodpovědný představitel, neovlivnitelný politik, nemající povinnost respektovat mínění většiny. Co mu bránilo, aby situaci s Nevinným vyřešil dle svého svědomí? Vždyť sám veřejně neváhal prohlásit, že na Něm žádné viny nenalézá? Posoudit jeho jednání může jen Bůh. My, vědomi si svých vlastních poklesků a nedůsledností v hájení pravdy a dobra, můžeme jen velmi opatrně prohlásit, že Pilát mimořádnou životní příležitost promarnil. A dodat, že velké příležitosti se v životě člověka většinou neopakují.

Šimon z Cyrény se ke Kristu dostal opravdu do značné blízkosti. Pomáhá Ježíši nést kříž. Toto konstatování si vyžaduje hlubší vysvětlení a několik slov komentáře. Každá služba pomoci je cenná. Ovšem, důležité je vždy to, s jakou ochotou a s jakými úmysly se pomáhá. Sloužit se dá za peníze, a to s poctivým zápalem, abych např. uživil rodinu. Služba se může projevit zištně: co za to? Někdo pomáhá, protože je soucitným člověkem. Dělá to z lásky. Šimon byl donucen pomoci Ježíši nést kříž. Pomáhat z donucení však není hodno našeho odsouzení. I když by byl donucen, přece pomohl. Znamená to, že se přemohl. Neporučili mu ani tak jiní, ale on, Šimon si poručil sobě. Snad ani nemohl jinak, když z takové blízkosti nutně musel vytušit, jak tíživá Ježíšova bolest je.

Setkání s plačícími ženami nebylo jen zanedbatelnou epizodou. Mohl to být jeden z mála ostrůvků soucitného pochopení v jinak hlučném a hrubém davu. Zdá se však, že ženy pláčou proto, že je svým kratičkým, s krví na tváři i ústech proneseným kázáním, Ježíš oslovil tak působivě, že si jeruzalémské ženy – matky uvědomily, jak hříšně nedůslednými vychovatelkami svých dětí byly. A pochopitelně se rozplakaly.

Tři visící. Dva lotři, jeden po levici a druhý po pravici Kristově. Oba s tak úžasnou, doslova neopakovatelnou šancí těsně před branami ráje, a tak rozdílné chování: první se vysmívá, druhý prosí. Ježíš, k smrti vysílený, ale tím spíše schopný garantovat šťastnou věčnost. Jeho smrtí jsme přece byli spaseni. 

Horda žoldáků na Ježíše ještě v jeho posledních chvílích posměšně pokřikuje, aby sestoupil z kříže a pomohl sám sobě, když dokázal pomáhat druhým. Nepochopili, že On nepřišel, aby si sám sobě pomáhal, ale svět lidí navštívil, aby druhým pomáhal. Pomohl by i těmto křiklounům, ale Kristus se nikdy nepodbízel.

A co Maria s Janem pod křížem Ježíšovým? Na pokyn Umírajícího, doslova podle jeho testamentu, resp. posledních slov, jeden se stává blízkým příbuzným druhého. Maria jako matka přijímá nového syna Jana, Jan přijímá za matku Marii. Snad ani nejsme schopni domyslet krásu těchto nových, v krůpějích krve Kristovy, rodících se vztahů.

Z kalvárské hory, mučedniště, nemůžeme ještě odejít. Hledáme Kristovy učedníky. Nejsou zde, rozutekli se do neznáma. Báli se, aby je snad nepotkal stejný osud, jako jejich Mistra a Pána? Potká je! Bude to však až tehdy, když je Vzkříšený Kristus navštíví, posílí, vyšle a ve víře utvrdí. Po seslání Ducha sv. budou svědčit o Ukřižovaném i Vzkříšeném Pánu.  A protože budou svědčit věrně a neohroženě, stejný osud, tedy osud Ježíšův, potká i je a budou si toho považovat a pokládat za vyznamenání a poctu, že něco pro Krista a Jeho evangelium vytrpí.


Příloha ke stažení:
 Homilie litoměřického biskupa k Velkému pátku 2020