Velkopáteční biskupská výzva

Drazí bratři a otcové kněží a jáhnové, bohoslovci, řeholní a zasvěcené osoby, bratři a sestry, diecézané,

letošní, nejen svatopostní čas liturgického období, ale i očekávání slavnosti Vzkříšení, je poznamenán bolestmi, které Tělu Kristovu, církvi, jsme způsobili jednak my jako hříšníci, ale v minulosti i někteří z našich bratří a sester, zasvěcených osob. Téma, jež je nyní v médiích téměř denně probíráno, je vážné a zaslouží si z mé strany, diecézního biskupa, otevřeného slova. Předně Vám všem musím zřetelně sdělit, že každý hřích pohoršení maličkých a mravní selhání duchovní osoby, ať je to biskup, kněz, jáhen, řeholnice či řeholník, je velkou ranou pro celé církevní společenství. Pokud mám podle dosud dostupných informací určit rozsah těchto provinění v naší diecézi, pak prohlašuji, že je v řádu jednotek, nicméně to v žádném případě neznamená, že by byl zanedbatelný. I jeden jediný hřích je ranou. Hřích prvotní, měl dalekosáhlé důsledky.

Hříchy a morální viny nás, zasvěcenců, způsobují tak bolestivé jizvy, že jen upřímná lítost, odpuštění nedospělých obětí a omluva jim všem, propojená s nesmírným Božím milosrdenstvím, může ony rány postupně léčit a hojit. Touha po pokání a opravdovém obrácení je na místě stejně tak, jako moje omluva, kterou vyslovuji za všechny provinilé, kterým jsem představeným. Tuto prosbu za odpuštění si dovoluji vyjádřit i za mé předchůdce na litoměřickém biskupském stolci, neboť vím, jsem o tom přesvědčen, že by učinili stejně tak.

Kající pohled do minulosti je nutný a prospěšný pro nový začátek vztahů mezi námi všemi. Nechci a ani nesmím nic zastírat, krýt a zlehčovat. Je však třeba, abychom šli dál. Vydáme se správným směrem pokaždé, když půjdeme cestou Kristovou, sice bolestnou, ale jedině šťastnou. Prosím Vás všechny, drazí diecézáni, Vás kněze a jáhny, pastorační asistentky a asistenty, bohoslovce, řeholnice a řeholníky, děti a mládež, rodiče a prarodiče, provinilé i ublížené, mé přátele, učiňme letošní Velký pátek dnem mimořádného pokání a smíření, opravdového rozhodnutí našim bližním pomáhat, nikoliv je pohoršením zarmucovat. Vyhlašuji proto den přísného postu Velkého pátku 19. dubna 2019 dnem, kdy zcela zvlášť budeme dané smutné téma postem a modlitbami předkládat našemu Pánu. Budu vděčný všem, kdo se k této mé iniciativě připojí a tento, letos tak aktuální kající úmysl, přijmou za svůj. Dá-li Bůh, osobně se na Velký pátek v 10 hod. zúčastním Křížové cesty dětí a rodin na Kalvárii v Ostrém u Úštěka, jak se tam každoročně právě v tento den setkáváme, a pak, samozřejmě Velkopátečních obřadů v litoměřické katedrále, při kterých jako hříšníci a kajícníci v prostraci padáme na zem, letos tak oprávněně. Vyzývám i Vás, drazí bratři, vybídněte své svěřené bratry a sestry a spolu s nimi prosme Boha o smilování a očistu. 

Váš + Jan

Křížová cesta dětí a rodin na Kalvárii v Ostrém u Úštěka v roce 2018 (Foto: Dominik Faustus)