Velikonoce 2019: Missa chrismatis v katedrále sv. Štěpána

Milena Davídková 18.dubna 2019

V katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích se na Zelený čtvrtek 18. dubna 2019 v dopoledních hodinách konala Missa chrismatis. Během slavnostní mše svaté, spojené také se svěcením nových olejů, obnovili své kněžské sliby kněží litoměřické diecéze. Hlavním celebrantem byl litoměřický biskup Mons. Jan Baxant.


Promluva litoměřického biskupa Mons. Jana Baxanta, Missa chrismatis, 18. dubna 2019

Drazí bratři a otcové kněží a jáhnové, bohoslovci, milí moji spolupracovníci, bratři a sestry v Kristu,

dnes, kdy si celá Kristova církev připomíná božský dar kněžského zasvěceného povolání, se obracím především na Vás, své kněze a jáhny přítomné zde v naší katedrále, ale i na všechny ty z různých důvodů nepřítomné, s kterými jsme kněžským povoláním duchovně spojeni, neboť dohromady tvoříme jedno diecézní presbyterium. To je nepochybně značně pestré: nejen věkovými rozdíly mezi námi jednotlivci, ale i původem země, kraje a kulturního prostředí, z kterého pocházíme. V podstatě je tato rozmanitost kněžského i křesťanského či církevního společenství velkou výhodou, protože nikdy nejsme uniformovaným stádem, ani byť i vyleštěnými figurkami na virtuální šachovnici a ani jakýmsi elitním klubem výjimečných, ale stejně pro mnohé naše současníky podivných postav. Jsme kněžskou rodinou, do níž jsme se dostali díky osobnímu Božímu záměru s každým z nás, avšak i naším svobodným souhlasem, nesoucím s sebou odpovědnost za naše nevynucené rozhodnutí pro Pána žít a umírat právě zde, v diecézi litoměřické.

Svátost kněžství, na níž máme všichni podle stupně svěcení účast, zůstává i pro nás samotné tajemstvím a záhadou v tom smyslu, že si dostupnými lidskými prostředky uvažování nedokážeme vysvětlit skutečnost našeho vyvolení. Chápu, a sám o tom někdy přemýšlím, že by bylo krásné znát důvod, proč právě nás Kristus zavolal a vyvolil. Možná Bůh chce na naši zbožnou zvědavost reagovat až jednou v nebi, kam směřujeme, kde nás čeká jistota trvalého domova, a jak doufáme, i zodpovězení mnohých jiných důležitých otázek. Máme se na co těšit! Nyní však už víme, že svátostné znamení jáhenského, kněžského a biskupského svěcení je nesmazatelné a ani ve věčnosti tomu nebude jinak. Svou kněžskou službu v již zmíněném trojím stupni vykonáváme v nám vyměřeném čase a v daném pastoračním prostoru podle platných kanonických norem a církevní kázně. Nemám žádný oprávněný důvod vzhledem k vám o tom pochybovat. V poslední době na nás, a snad vyjadřuji i vaše pocity, však doléhá tíha z celosvětově a také u nás se šířícího mínění, vyprovokovaná i našimi vlastními nevěrnostmi, ale především těžkými selháními našich bratří a sester, zasvěcených osob, že sloužit Bohu i v církevně věky osvědčených institutech je jen hra a přetvářka, když je i v takových prostředích a v duších vyvolených přítomen hřích pomalu jako samozřejmost a bázeň před Bohem jakoby se vytratila. Jsou to rány, které bolí jistě i vás. Považuji za svou povinnost se k tomuto tématu při letošní Misse chrismatis před vámi, a ve vaší přítomnosti i před všemi zde přítomnými našimi přáteli a věřícími, otevřeně vyjádřit.

Předně chci potvrdit, že podobně jako v celé Kristově církvi, tak i v naší diecézi není stav uměle, tedy zdánlivě vytvořený procentuálním poměrem u zasvěcených osob: 99 zkažených ku jedné nezkažené, a to ani v opačném gardu. Je tomu zcela jinak! Hlásíme se všichni nikoliv ke zkaženým a narušeným, anebo k nezkaženým a nenarušeným, ale k tomu jedině pravdivému, že jsme hříšníci odkázaní na Boží milosrdenství, avšak snažící se podle svých fyzických, psychických i pastoračních sil Boží království budovat, ne ničit. Prosím, pevně se držme své první lásky a nenechávejme se nalomit v důvěře v Boha. V současné době je nanejvýš důležité, abychom jeden druhého podporovali, hájili, stáli při sobě, nikým nepohrdali a nikoho nezatracovali. Před nedávnem mně jeden můj vzácný dlouholetý spolubratr kněz napsal: nedávno jsme prožívali rok Božího milosrdenství. Nedej Bůh, abychom nyní prožívali roky lidského nemilosrdenství. Je namístě, abych vás, drazí bratři a otcové, ujistil, že si velice vážím vaší služby, protože vím, že vždycky vaše obětavé nasazení nekonečně převýší to, před čím nikdo z nás není imunní, totiž naše nedostatky a slabosti. Pamatujte, že ať se stane cokoliv, nebudu vaším katem, ale přímluvcem a pomocníkem. Podobenství o milosrdném otci a současně o marnotratném synu, zdá se, jako by v současných okolnostech ztrácelo na své vždy úžasné síle. Marnotratník nebyl na tom ve srovnání hůře než jeho doma zůstávající bratr. Oba dva měli dobrého chápajícího otce s otevřenou náručí i slovem povzbuzení a poučení. Abych parafrázoval ono: což nevíš, že to, co je moje, je i tvoje? Nechápeš, že čím trpíš ty, trpím i já? Ujišťuji tě, že marnotratnost jednoho mého dítěte a současně tvého bratra a žárlivost tvoje, opět mého dítěte mě sice velice bolí, ale že se vás stejně nezřeknu! Jste moji a já Váš, navždycky! Toto Ježíšovo podobenství se neztratilo, z evangelia nevypadlo!

A protože naše katedrála není při dnešní Misse chrismatis otevřena jen pro nás kněze a zasvěcence, ale je zde mnoho míst i pro vás, drazí bratři a sestry, chci i vás pozdravit s vděčným díkem za to, že přece jen stojíte za námi, svými duchovními pastýři, že nás podporujete svou důvěrou a modlíte se za nás, abychom nezklamali Krista, který do nás pro vás mnoho vložil a dobré dílo v okamžiku našeho svěcení započal. Tuším, že není pro vás jednoduché unést současnou celosvětově, ale i u nás narušenou pověst o nás duchovních osobách, jako bychom byli všichni jen zločinci a vyvrhelové. Buďte prosím ubezpečeni, že my, zasvěcenci, své vlastní viny a hříchy nechceme zamlčovat a nikterak omlouvat. Očividné rány, které jsme snad někomu kdy způsobili a za které se jménem všech všem omlouvám, nekryjeme, ale ani je nevystavujeme na odiv. Vyznáváme se ze svých hříchů a vin v upřímných zpovědích, protože dobře víme, že tím se stáváme účinnějšími nástroji v Boží ruce pro vás. Vaši důvěru, které si nesmírně vážíme, a důvěru, kterou do nás Ježíš vložil, nechceme a nesmíme zklamat! Jsme připraveni a ochotni stále více se stávat smírnými oběťmi. Ty sice bolí, ale očišťují. Toužíme být spolu s Vámi takovou Kristovou církví, kterou měl na mysli On sám, když ji zakládal. Chceme být Božími služebníky a Vašimi duchovními průvodci podle vzoru Krista, jediného Dobrého pastýře. Nechť se tak stane! Amen.

Váš + Jan

59785Foto: Dominik Faustus

Více fotografií naleznete ve fotogalerii na webu.