Slavnost Božího Těla v litoměřické katedrále sv. Štěpána
Čtvrtek 20. června 2019, Slavnost Těla a Krve Páně (Boží Tělo), Litoměřice
Gn 14,18-20, 1 Kor 11,23-26, Lk 9,11b-17
Bratři a sestry,
svátek Božího Těla, alespoň v mém, poněkud romantickém pojetí, má vždy nádech blízkosti dobrých časů už třeba tím, že se vyhlížejí školní prázdniny, ty jsou vlastně nadosah, pak k onomu „božítělovému“ času přispívá i rozkvetlá naše česká krajina, slavnostní bohoslužba s eucharistickým procesím, konaná die cadente, tedy v den svátku v době dlouhých večerů pomalu začínajícího léta, a pak i svou hezkou roli zde hraje konkrétní specialita zmrzlinových pohárů pro děti po Božím Těle na biskupské rezidenci. Bude tomu tak i letos, samozřejmě! Promiňte mi, drazí přátelé, ale i toto všechno je pro nás křesťany důležité a v současnosti tím více, protože vlídné a laskavé Boží pohlazení, po němž naše duše dychtí, dokáže vlít novou naději a duchovní energii pro naše společné úsilí: šířit Kristovo evangelium a zajišťovat mezi lidmi dostatek svorníků, event. mostů.
První Mojžíšova kniha dnes zmiňuje krále Melchizedecha, bytost, pocházejí téměř z jiného světa, nikdo neznal jeho původ, ale vědělo se, že měl mnoho společného s pokojem, jako by to byl král míru, a pak, že přinesl základní obětní skutečnosti: chléb a víno. Dlouhá staletí před Poslední večeří Páně je v této starozákonní knize už zřetelný náznak eucharistie. Ovšem s tím rozdílem, že se chléb a víno neobětuje ve starozákonním smyslu celopalu, ale proměněné v Tělo a Krev Kristovu se rozděluje jako eucharistická posila, a až poté člověka vybavuje rozhodností stát se smírnou obětí, živým celopalem. A i když se rozděluje čím dále tím více, duchovního pokrmu a nápoje neubývá. Kristova přítomnost v ponechaných hostiích zůstává např. i pro Božítělové procesí.
Svatému Pavlovi velmi záleželo na tom, aby eucharistická tradice, sama mešní liturgie v našem současném chápání, nebyla jen zbožným obřadem, byť by byl konán s velkou důstojností a noblesou. Sv. Pavel upozorňuje na dvojí Ježíšovo poznamenání: To konejte na mou památku. Má to svou velkou důležitost, protože vzpomíná a živě si pamatuje jedině ten, kdo se těší dobrému zdraví. Kdo už nevzpomíná, nepamatuje si, ztrácí paměť, toho se začíná zmocňovat nemoc, jeho rozum slábne.
Je až s podivem, s jakou podrobností evangelisté líčí událost zázračného rozmnožení chlebů a ryb, resp. zázračného nasycení tolika tisíců lidí, a jen těžko bychom si u těchto evangelních záznamů dokázali představit, že by tam u toho nebyli přítomni očití svědkové této mimořádné události, kteří pak celé dění zaznamenali. Je sděleno, že se už schylovalo k večeru. Nemůžeme si nevzpomenout na podobnou evangelní událost z Emauz s téměř stejnými podrobnými detaily. I Emauzští učedníci pozvali dosud neznámého poutníka ze společné cesty do domu, protože se začalo stmívat a nastával večer. Očití svědkové události rozmnožení nutně museli bedlivě sledovat každý pohyb hlavy i rukou Ježíšových: vzal chleby a ryby do rukou, vzhlédl k nebi, požehnal je, lámal a dával učedníkům, aby je předávali dál. Velmi podobně v Emauzském domě vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. Tehdy v pustém kraji při rozmnožení bylo přítomno na 100 padesátičlenných mužstev, v Emauzích to byla skupinka malá, jen o dvou členech. Všichni si však dobře povšimli, přítomných 5.000 mužů na poušti, i ti dva v emauzské domácnosti, že Kristem požehnaný, rozlámaný a podávaný pokrm minul ústa jeho, ale neminul ústa hladových, těch, kteří byli s ním. Stejně tak Ježíš sytí nás, na sebe nemyslí, těší nás svou eucharistickou přítomností a vyžaduje jen jediné: nechat se Jím pohostit. Každý, kdo tak kdy z lidí učinil, najedl se dosyta, a ještě zbylo. Posílil se dostatečně. Eucharistie se nevyčerpává naší pozorností, a současně nevyprchává naším nezájmem. Krista, skutečně přítomného v Nejsvětější Svátosti adorací a procesím neobtěžujeme. Je Jeho radostí přebývat mezi námi, mezi lidmi. Pobuďme s Ním dnes večer chvilku navíc.
Váš + Jan
Foto: Dominik Faustus
Více fotografií si můžete prohlédnout ve fotogalerii