Setkání zasvěcených osob

U příležitosti svátku Uvedení Páně do chrámu se v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích uskutečnilo setkání zasvěcených osob působících v litoměřické diecézi. Hlavním celebrantem mše svaté byl generální vikář litoměřické diecéze P. Stanislav Přibyl CSsR.

Tradiční setkání řeholníků, řeholnic a dalších zasvěcených osob působících v litoměřické diecézi se konalo v pondělí 2. února 2015 v Litoměřicích. Začínalo koncelebrovanou mší svatou v katedrále sv. Štěpána a pokračovalo v prostorách Diecézního domu kardinála Trochty. Litoměřický biskup Jan Baxant se jej z důvodu nemoci neúčastnil.

Generální vikář v homilii řekl, že zasvěcené osoby mají specifický úkol - být proroky, kteří vysvětlují skutečnost víry, skutečnost přítomnosti Boha mezi lidmi. Poukázal na slova Svatého otce Františka adresovaná zasvěceným osobám v poselství k Roku zasvěceného života - Je potřeba dívat se na minulost s vděčností, prožívat přítomnost se zápalem a obejmout budoucnost s nadějí. „Možná kdybychom jen toto ve svém životě žili, protože jsme poznali Krista, protože jsme se s ním viděli z očí do očí, byli bychom schopni tento svět proměňovat. My to jistě děláme, ale každý z nás máme určité rezervy, řekl P. Stanislav Přibyl.

„Pod pojmem minulost většinou vidíme minulost totalit, protože dál až tolik nedohlédneme. Možná ji chápeme jako zmařenou minulost nebo jako cosi, kde se měla kumulovat Boží energie proto, aby něco nového vzniklo. ... Můžeme ale jít ještě dále do minulosti a vzpomínat na slavné začátky našich společenství. Entuziasmus začátků, silné doby vrcholu rozvoje našich společenství je něco, co bychom měli přijmout s vděčností. I když se naše řady zužují, nemůžeme si dovolit být rezignovaní. Křesťanství v dnešní době, v dnešní společnosti je křesťanstvím malých počtů. Anna a Simeon byli dva - a jakou nám udělali službu. Stačí pár lidi, stačí, aby se sešla rodina, a je to úžasné setkání s Bohem. Zápal často ztrácíme v tom, že se buď díváme dozadu, nebo se díváme moc dopředu, a z toho, co je před námi, míváme spíš strach. Nevíme, co se stane, ale víme, že jsme v Božích rukou. Stařec Simeon měl naději, a nakonec se dočkal. Bůh někdy přichází ne v poslední chvíli, ale až za poslední chvílí. To proto, že zkouší naši víru. To, co prožíváme nyní a jak hledíme lidskýma očima do budoucnosti, vůbec nemusí být pravda. To jsou všechno skutečnosti, které jsou čistě lidské a pochopitelné, ale které nás mohou zbavit prorockého ducha, té jiskry v očích, upřeného pohledu, abychom nakonec Ježíše mohli vidět a mohli tento pohled zprostředkovat druhým. A tak přeji každému z nás, abychom se nenechali uválcovat skutečnostmi, které jsou přece tak důkazné a jasné, protože Boží logika je někdy úplně jiná, zaznělo v homilii P. Stanislava Přibyla. Na příkladu Gedeóna a hrstky věrných bojovníků pak poukázal na to, že vůdcem je Bůh. „Možná jsme v takových počtech a v takové situaci, aby bylo o to zřejmější, že tady působí Bůh. To nás neopravňuje k rezignaci, ale k veliké radosti a tuto radost ze srdce přeji vám i sám sobě. Bůh si člověka vede. Dokud jsme, tak s námi Bůh počítá, dodal.

„Jménem svým a jménem pana biskupa bych vám chtěl ze srdce poděkovat: za vaši přítomnost, za to, že jste, protože to je to nejdůležitější, za vaši odvahu, váš entuziasmus i v podmínkách, o kterých přemýšlíme, a také za vaši činnost - ať je to činnost kontemplativní, charitativní nebo pastorační. Vězte, že bez každého z vás by naše diecéze neplnila ten záměr, který s ní Bůh má. Nikdo z nás není do počtu, nic není samozřejmé. Bůh nám žehnej, řekl generální vikář závěrem.

V úvodu mše svaté byly zapáleny a požehnány svíce hromnice. Foto: Jana Michálková