Setkání dětských misionářů z celého Česka

Nuncius Jude Thaddeus Okolo na úvod mše svaté 8. celostátního misijního kongresu dětí připomněl celosvětový rozměr tohoto setkání. Hlavními účastníky byly děti z různých míst litoměřické diecéze (Litoměřice, Ústí nad Labem, Rumburk, Liběšice u Žatce), z pražské arcidiecéze (Vlašim a Nymburk), z českobudějovické (Prachatice), hradecké a mnoha dalších míst celé země. Všichni přišli do katedrály společně v liturgickém průvodu. Misionáře doprovázeli tři kanovníci spolu s litoměřickým generálním vikářem Radkem Jurnečkou a několik dalších kněží a jáhnů, včetně národního ředitele Papežských misijních děl Leoše Halbrštáta.

V dómu pak přivítal malé misionáře biskup Stanislav Přibyl. „Misie jsou slovem, které máme spojeno se vzdálenými exotickými kraji, s místy, kde žijí divoká zvířata, která známe jen ze zoologické zahrady, s lidmi, kteří mluví jiným jazykem, mají jiné životní zvyky. Možná máme toto slovo spojeno s chudobou. Ale stejně tak je misijní území u nás doma,“ zdůraznil dětem. V kázání pak vysvětlil význam slova misionář jako ten, kdo je poslaný hlásat evangelium podobně jako apoštolové samotným Ježíšem. „Tím, že jsme byli pokřtěni, stali jsme se Kristovými vyslanci. Misionář tedy není kněz v tropické helmě nebo řeholní sestra. Jsme to my všichni a máme to být my všichni,“ povzbudil biskup. A naším „rajónem“ je podle něj každé místo, kde zrovna žijeme. „Kolik je tu lidí, kteří ztrácejí naději, že jejich život má smysl nebo smysl svého života hledají tam, kde není. Možná by nás v tomto Afrika, Asie nebo Amerika strčily do kapsy,“ doplnil. Jak tedy být misionářkou nebo misionářem? „Především tím, že budeme sami jednat podle toho, jak věříme. Tomu se říká svědectví: to, co chci říkat, to nejprve sám žiji,“ poradil misionářům litoměřický biskup. 

Promluva biskupa v plném znění zde. 

V závěru mše svaté se na poutníky jménem města obrátil místostarosta Litoměřic Petr Panaš – a přivítal je v zahradě Čech.

Hledání kalicha

Stovka dětí se odpoledne rozběhla ke hře po celém městě. Připravila ji boromejka Angelika Ivana Pintířová. Soutěžící se rozdělili do pěti družstev a snažili se na stanovištích zejména v historickém centru či u Hospice sv. Štěpána získat symbolicky kalich pro kostel jedné africké farnosti. „My v té hře pátráme po ztraceném kalichu z nedalekého kláštera v Doksanech. A chceme ho vykoupit za speciální misionářskou měnu,“ popsala legendu hry sestra Angelika. Soutěžící plnili různé úkoly - u hospice si například zkoušeli přesazení na invalidní vozík nebo jak pomoci nemocným s jídlem. Ve hře si připomněli také rodáka ze severu Čech, misionáře a později i biskupa v Africe Ignáce Arnože. „Zjišťovali jeho biskupské heslo, stejně tak jako toho současného zdejšího,“ doplnila řeholnice. Děti se podívaly také na věž katedrály, do kostelů sv. Ludmily, sv. Jakuba, navštívily bývalý seminář a různá další zákoutí města.

Jak vysvětlil jáhen Leoš Halbrštát, který je národním ředitelem Papežských misijních děl, většina těchto dětských shromáždění se dělá po jednotlivých diecézích. „Přijeli jsme podpořit tu litoměřickou, kde se koordinace ujal P. Pavel Morávek. Děti zjistí, že nejsou se svým misijním tématem samy ve farnosti, ale poznávají diecézní, republikový i světový účel misií,“ uzavřel.

Po požehnání se malí misionáři vrátili do svých domovů, odkud – jak jim připomněl jeden z hostitelů a organizátorů, P. Pavel Morávek - budou roznášet radostnou zvěst především ke svým blízkým.

Setkání dětských misionářů z celého Česka