Promluva Mons. Jana Baxanta na formačním dni pro kněze
Formační den, 18. června 2019, Diecézní dům kardinála Trochy v Litoměřicích
2 Kor 8,1-9, Mt 5,43-48
Drazí bratři a otcové, milí kněží a jáhnové,
jestliže se Písmo, a dnes ústy sv. Pavla v jeho 2. listě ke Korintským, zmiňuje o chudobě a zbohatnutí, o sbírce pro potřebné a o dobročinném díle mnohých, pak to samozřejmě nejsou jen lekce o sociálním cítění Kristových následovníků a ani to není nábožná výzva k dostatečnému materiálnímu zajištění jednotlivých lidí, zde snad myšleno především křesťanů. Apoštol, jako zodpovědný pastýř svých ovcí, sleduje mnohem víc než jen jejich slušné vychování a probuzení a posílení jejich schopností postarat se o sebe a o druhé.
Milí bratři a otcové, naší krásnou pastorační povinností a starostlivou péčí o nám Bohem svěřené je zkoumat naše vlastní křesťanské pastýřské postoje, zdali se navenek projevují tak, aby byly působivým a oslovujícím příkladem. Vždyť: „Exempla trahunt!“ V prvních křesťanských společenstvích bylo určitě mnoho potřebných a na pomoc druhých odkázaných lidí. Není tomu jinak ani v naší současnosti. Tehdy se objevovali štědří dárci a i dnes jsou v našich komunitách či farnostech přítomni jim podobní. Máme pro ně krásná pojmenování: filantropové, dobrodinci, mecenáši apod. Není však pro život současné církve nejdůležitější, kolik jich budeme mít, ale jací budou, jak kvalitní a charakterní bude jejich nezištnost a štědrost. Mnohem zásadnější a rozhodující však je a bude, zdali oněmi dárci, dobrodinci, filantropy, mecenáši, budeme my, duchovní pastýři. Ano, oprávněnou výhradu mně můžete podat okamžitě všichni, že totiž není nikdo z nás tak majetný, aby mohl stát v čele oněch mecenášů. Skutečně vaše mzdy jsou hluboko pod všeobecným průměrem. Nicméně, sv. Pavel se v duchu Kristově, zasazuje o hlubší chápání např. bratrského sdílení všech dober a současně odstraňování jakékoliv nerovnosti u těch, kteří se rozhodli Krista opravdu vážně následovat. Lze poměrně snadno pochopit filozofii a Ježíšovu logiku, kterou zdůrazňuje sv. Pavel, že totiž on, ačkoli bohatý, stal se pro nás chudým, abychom my zbohatli z jeho chudoby. Zřetelný a působivý Kristův příklad, s kterým se přece, jak jinak, než ztotožňujeme a o nějž také usilujeme, zkvalitňuje svět a proměňuje životní prostředí, ve kterém spolu s ostatními lidmi žijeme a s nimiž dýcháme stejný, tu zdravý, tu otrávený vzduch. V této souvislosti nalézáme pravý důvod k tomu, abychom se zbytečně netrápili naším event. nedostatečným zajištěním a tím spíše pro někoho např. palčivou otázkou zdanění či nezdanění tzv. restitucí – aniž bych chtěl znevážit úsilí těch, kteří se v minulosti urputně a zdlouhavě snažili vyjednávat a ani nechci zlehčovat pokusy těch, kteří jsou ochotni církvi, církvím pomoci soudní cestou. Nejde přece jen o nás. My hlady nezemřeme. Na mysli musíme mít skutečné dobro našich bratří a sester, našich bližních. Jako dobří pastýři se máme postarat o to, aby oni nezchudli, ale naopak, aby zbohatli. Ježíš se pro nás stal chudým, abychom my byli bohatí. My se máme stát chudými, aby druzí byli bohatí. V jakém smyslu? Kristus zchudl postupným vzdáváním se svého. Ponížil se, zřekl se sám sebe, rozdával všechno, co měl, dělil se o to, co měl, v eucharistii odevzdává sebe celého. Nic, ani kousek, si nenechává pro sebe. My bohatneme, protože se nám dává celý. Rozhodujícím způsobem bude ve světě překonána bída a chudoba, a to především ta duchovní, pokud bude dostatek těch, kteří se nechají oslovit Kristovou chudobou, jeho postupným se vzdáváním svého, jeho ponížením až zřeknutím se, rozdáním všeho svého, velkorysou ochotou dělit se a nenechat si nic pro sebe v tajné rezervě. Milí bratři a otcové, prosím, prozkoumejme v poklidu našich meditací, v modlitbě a rozhovoru s Pánem, naši vlastní situaci zasvěcené osoby, jistě toužící po dobru druhých, nikoliv svém. Často si živě vybavujme chudobu, až bídu našich současníků žijících bez Boha, neznajících Krista, jediného spolehlivého Přítele a Spasitele člověka. Nemůže nám být lhostejný stav zchudlých, zbídačených, zotročených lidských duší našich bratří a sester. I pro ně Kristus prolil svou krev. Jejich chudoba, bída a otroctví se dá přemoci. A my tomu smíme pomoci, aniž bychom byli uznávanými filantropy, mecenáši, věhlasnými donátory a dobrodinci. Jsme a můžeme být jejich dárci, když jim předáme to, co jsme pro ně od Boha nejprve sami dostali. Možná, že nám nezbyde nic, nebo velmi málo. Ano, zchudneme, ale oni zbohatnou! I dnešní evangelní Ježíšova výzva, abychom byli dokonalí jako je dokonalý náš nebeský Otec, nám pak bude mnohem srozumitelnější.
Váš + Jan