Promluva litoměřického biskupa při biřmování v Byšicích

Biřmování v kostele sv. Jana Křtitele v Byšicích, 8. září 2019

Mdr 9,13-19, Flm 9b-10.12-17, Lk 14,25-33

Bratři a sestry, milí biřmovanci,

několik vět z knihy Moudrosti, které jsme si vyslechli, jako by přímo vystihly dnešní slavnost udělení svátosti křesťanské dospělosti a současně i křesťanské odpovědnosti, svátosti biřmování, utvrzení ve víře: Kdo z lidí může poznat Boží vůli, když by od Boha nejprve nedostal moudrost a nebyl by mu dán svatý duch? Jste to právě vy, drazí biřmovanci, kteří dnes dostanete letniční svátosti dary Ducha svatého. Je to něco mimořádného, krásného a nutno říci, že zavazujícího. Abychom to ještě blíže pochopili, řekněme si, že to znamená mít vhled do Božích tajemství v tom smyslu, že rozumíme existenci vesmíru a dění ve světě tak, že Stvořitel (nemohl a nemůže to být nikdo jiný než Bůh) skutečnosti, které vnímáme a z kterých se i radujeme, jsou Jím-Tvůrcem zamýšlené a chtěné. Když Bůh tvořil, vyjadřujeme se pochopitelně lidsky, rozhodoval se, volil konkrétní postupy, všechno to, co pod jeho rukama vznikalo, chtěl, aby to bylo. Nutno ovšem dodat, že to okamžitě neznamená, že jsme zcela Pána Boha prohlédli, a že už všemu dokonale rozumíme. Bůh zůstává Bohem a člověk zůstává člověkem. Co se přijetím svátosti biřmování, dosažením jisté křesťanské zralosti ve víře mění, je náš postoj vědomého respektu vůči Pánu, jedinému Bohu, jenž překypuje láskou, dobrotou a milosrdenstvím. Dospělí a zodpovědní křesťané, a těmi jste jistě vy všichni, milí biřmovanci, i vy zde přítomní účastníci bohoslužby, rádi respektují Boha a jeho režii a plány, zákony, rady, pokyny a přikázání u vědomí, že není větší moudrosti než moudrosti Boží.

Až dojemně působí lekce z listu sv. Pavla Filemonovi, jeho příteli, ve věci Onezima, bývalého otroka, nyní již díky Pavlovi křesťana. Jedna velmi hezká věc je v tomto biblickém pojednání nabídnuta nám k povzbuzení a útěše. Jako sv. Pavel pokřtil Onezima a pokládá ho nyní již za svého duchovního syna, tak je zřejmé, že svátosti Kristovy církve, především křest a biřmování, způsobují úžasnou proměnu v nás samých ve vztahu k druhým křesťanům. Stručně řečeno, stáváme se příbuznými. Oprávněně se můžeme radovat z bohatosti a rozmanitosti rodiny, v níž křtem jsme získali své důležité místo, ale i osobní vazby s druhými, stejně pokřtěnými, a biřmováním se naše duchovní příbuzenství ještě prohlubuje a oživuje. Nejsme sami! Kdykoliv bude třeba, rodina dětí Božích, nám pomůže. Nestane se, abychom zůstali sirotky.

Poněkud vážněji k nám dnes zaznívá poselství evangelia. Řekl bych, že toto dnešní Ježíšovo slovo přímo doléhá na naši mysl a srdce. Jedná se totiž o upřímné zodpovězení důležité otázky, totiž, za jakých okolností jsme ochotni a schopni být natrvalo Kristovými učedníky a učednicemi. Na co bychom měli především pamatovat? Předně musíme vědět, že Ježíš není žádný žárlivec, aby nám vyčítal dobré vztahy k našim nejbližším příbuzným, k otci, matce apod., a už vůbec ne, aby nám radil na rodiče zapomenout. Připomíná nám však, že ve vztazích opravdové lásky (a skutečná láska předpokládá naprostou ochotu k oběti), platí hierarchické pořadí. Jedno z vlastní zkušenosti víme už teď, že snadno se řekne: miluji všechny, mám všechny rád. V konkrétní situaci se ale stejně pak neobejdeme bez jistého rozlišení. Je zcela pochopitelné, že nejbližší z bližních máme rádi více, než naše bližní vzdálené a cizí. Na naše životní dobrodince, jimiž jsou naši rodiče především, pamatujeme s láskou velikou, ale ještě větší lásku věnujeme Pánu Bohu. Nevadí to ani nám, ani našim drahým blízkým. Má-li Bůh v našem životě vždy první místo, a o to bychom se měli ode dneška ještě více snažit, drazí biřmovanci, potom porozumíme i Ježíšovu nároku na první a nenahraditelný vztah lásky. Patří Jemu! Ve zdravých křesťansky založených rodinných společenstvích a současně v jakékoliv křesťanské pospolitosti, se nestaví láska a vztah k Bohu proti lásce a vztahům k bližním. Rozumí se samo sebou, že Bůh má právem mít v našem srdci primát bez toho, abychom své blízké, hlavně příbuzné, odsouvali hrubým a necitlivým postojem takříkajíc „na druhou kolej“ zájmů a pozornosti. Snad všichni upřímně a poctivě smýšlející opravdově, a navíc věřící rodiče a příbuzní, Boží primát v našem nitru jistě přijmou s respektem, aniž by trpěli újmou z nedostatku naší lásky vůči sobě. Drazí biřmovanci, bratři a sestry, milí Ježíšovi přátelé, je toho dnes poměrně dost, čím jsme byli Božím slovem a Božími myšlenkami posilněni. Dnešní silnou a vydatnou duchovní stravu budeme všichni potřebovat ve chvílích našeho svědectví. 
Váš + Jan

Fotografie si můžete prohlédnout ve fotogalerii.