Mše za umučené v kosmonoském ústavu během II. světové války
Zádušní mši předsedal generální vikář Mons. Martin Davídek, koncelebrantem byl místní duchovní správce R.D. Jiří Veith. V homilii generální vikář mimo jiné uvedl, že nemůžeme o hrůze eutanázie uvažovat jen jako o minulosti, ale i v současném světě se vyskytují hlasy, které volají po tom, zbavit se nemocných a starých lidí. Takové úvahy jsou vždy znamením lidského selhání a neschopnosti chápat život v jeho celistvosti s přesahem do věčnosti. I dnes musíme být velmi bdělí, aby se podobné věci již nemohly opakovat.
Bohoslužbě předcházel na místním hřbitově vzpomínkový akt, jehož se účastnili kromě historiků i lékařů, také příbuzní umučených osob. K tragickým událostem vydal Muzejní spolek Kosmonosy za finanční podpory města Kosmonosy brožuru pod názvem Zemský ústav Kosmonosy za Protektorátu Čechy a Morava. Autory brožury jsou MUDr. Milan Novák a RNDr. Václav Petříček.
Z historie Zemského ústavu pro choromyslné víme, že do nacistického likvidačního programu přímé eutanázie - ukončení “životů nehodných života” k očistě německé rasy a národa, byli zařazeni také pacienti léčebny v Kosmonosích. Podle záznamů německé centrály se v seznamu „Akce T4“ vyskytovalo až osm stovek vyplněných Meldebögen z Kosmonos. Když byl v roce 1941 Hitler nucen program Akce T4 zastavit, transport nakonec jen o pár dní z Kosmonos neodjel. Přesto nápadně vysoká úmrtnost pacientů v tomto válečném období dává tušit, jakým způsobem bylo s pacienty ústavu zacházeno. Nejednalo se tedy o „eutanázii“ v pravém slova smyslu, ale o genocidu, která zajistila mnoha lidem velmi smutný odchod z tohoto světa.
Fotogalerii si můžete prohlédnout zde.
