Homilie Mons. Jana Baxanta při biřmování v České Lípě
Biřmování
Česká Lípa, 7. neděle velikonoční, 2. června 2019
Sk 7,55-60, Zj 22,12-14.16-17.20, Jan 17,20-26
Drazí bratři a sestry, milí biřmovanci,
při poslechu dnešního prvního čtení, tak
známého především nám, litoměřickým diecézanům, majícím úzký vztah k naší
katedrále sv. Štěpána, prvomučedníka, se vyjeví jedna zásadní a vážná pravda
křesťanského života: tomu, komu Bůh otevírá nebe a důvěrně svěřuje svá
tajemství, na toho obvykle padají kameny žárlivosti, závisti a posměchu.
Svatého Štěpána nepřátelé kamenují ne proto, že je hoden trestu smrti, jako by
spáchal těžké zločiny. Odlišoval se od ostatních svou věrnou nezištnou službou
bližním, neokázalou zbožností a odmítáním touhy po pomstě. Z posledních
sil k otevřenému nebi volá: „Prosím, Pane, nepřičítej jim tento hřích!“
Byl to hřích vraždy. Nemohu vám, drazí biřmovanci, zatajit, že za opravdovost
v křesťanském životě a věrnost Kristu se často draze platí. Pohrdáním,
výsměchem, odsuzováním, pronásledováním, a někdy i teče krev. S křesťanskou
dospělostí, ke které se svým zodpovědným rozhodnutím dnes hlásíte, je spjato
vydávání svědectví o Ježíši, Spasiteli člověka. Svět, ve kterém žijeme, se může
vaším věrohodným svědectvím změnit k lepšímu. Rozšíříte hodnoty dobra,
podepřete váhavé, pomůžete účinnému šíření Boží pravdy a lásky. Jistě, nemůžete
a my s vámi nemůžeme hned vidět otevřená nebesa, jako je viděl sv. Štěpán,
ale můžeme si uvědomit osobní Boží zájem o každého z nás, zakusit
požehnání Boží důvěry, do nás vkládané. Proto vědomí, že Bůh o nás stojí, počítá
s námi, svěřuje nám mimořádné poslání být jeho nástroji a spolupracovníky,
daleko převyšuje ústrky a zlovolnosti nepřátel Božích i nepřátel našich.
Svátost Ducha svatého, biřmování, vám, drazí přátelé, Boží vyvolenci, dodá
odvahu, statečnou nebojácnost a odhodlání něco pro našeho Pána vytrpět a
vydržet.
Druhé dnešní čtení z Janovy Apokalypsy
nám opakovaně nabízí myšlenku Ježíšova příchodu, myšleno jeho druhého příchodu
na tuto zem. Na Kristův druhý příchod přece čekáme. Ono: „Přijď brzy, Pane,
přijď,“ jako časté volání prvotní církve, vyjadřuje živou víru prvních křesťanů
v Krista, sice nanebevstoupivšího, sedícího po Otcově pravici, ale
neustále blízkého a užuž přicházejícího, aby všechno přitahoval k sobě,
jak sám řekl. Tato víra prvních křesťanů, tak osobní a živá, že Ježíš je
nedaleko, postupujícími staletími až dodnes možná slábla na své aktuálnosti,
ale nic se oněmi věky nezměnilo na tom, že Kristus opravdu přijde. Do té doby
nám a nyní i vám, drazí biřmovanci, dává úkol a vznešené poslání. Oslovuje
přímo nás všechny křesťany: „Budete mými svědky, a to svědky věrohodnými, do
chvíle, až přijdu. Pomáhejte druhým lidem v trpělivém čekání. Můj druhý
příchod bude závěrem a vyvrcholením lidských dějin. A bude se týkat všech
lidí.“
Dnešní evangelní Janova lekce je jakýmsi
Ježíšovým naléhavým testamentem, odkazem a významným upozorněním na snad
nejdůležitější skutečnosti života člověka s Bohem a lidí mezi sebou
navzájem, křesťanů především. Kristovo poselství jednoty.
Naléhavost této Spasitelovy řeči tkví
v tom, že jednota bytostí je základním kamenem existence jakékoliv
pospolitosti. Tři božské osoby tvoří dokonalou jednotu, pospolitost Nejsvětější
Trojice. Nic a nikdy nikdo ji nemůže zničit. Je-li mezi námi lidmi jednota
ducha a mysli, i naše pospolitost bude odolná jakémukoliv ohrožení. Dokonalá
jednota v Nejsvětější Trojici stojí pevně na vzájemné lásce. Naše lidské a
křesťanské sjednocení obdobně nemůže být budováno jinak než láskou. Mít rád,
myslet na druhé, ochota obětovat se ve prospěch druhých, zříci se sebe
v prosazování jen sebe, vstřícné postoje, umění statečného prvního kroku
ke smíření apod., to jsou ty pestrobarevné kamínky, postupně se skládající
jeden k druhému, vytvářející šťastnou krásnou lidskou mozaiku. Drazí
biřmovanci, jste povoláni, jako dospělí a zodpovědní křesťané, spoluvytvářet
toto umělecké dílo, jež před Božím zrakem obstojí.
Váš + Jan
Foto: Robert Macko
Více fotografií si můžete prohlédnout ve fotogalerii.