Biskup Jan Baxant se setkal se zasvěcenými osobami

Při příležitosti svátku Uvedení Páně do chrámu se dnes, v sobotu 3. února 2018, setkal Mons. Jan Baxant, biskup litoměřický, a generální vikář Mons. Martin Davídek se zasvěcenými osobami působícími v diecézi.

Setkání probíhalo v Litoměřicích. Zahájeno bylo mší svatou v kapli Diecézního domu kardinála Trochty, pokračovalo vzájemným sdílením a nakonec jeho účastníci společně poobědvali v Biskupském pivovaru U sv. Štěpána, který se nachází v téže budově.

V litoměřické diecézi působí zasvěcené panny a sekulární instituty, 5 ženských a 11 mužských řeholí. V duchovní správě je to 33  řeholních kněží.

Homilie Mons. Jana Baxanta:

Drazí bratři a milé sestry, moji vzácní přátelé, zasvěcenci,

byl bych velmi rád, kdybyste všichni byli ujištěni mou přízní k vám všem a ubezpečeni mým každodenním úmyslem, že na vás pamatuji s trochou zištnosti, že se totiž za mne modlíte, tedy že na vaše modlitby pravidelně spoléhám. I já se za vás modlím a myslím na vás, a samozřejmě na své diecézní kněze, jáhny a ostatní pastorační pomocníky, i proto, že si vážím vaší přítomnosti v této naší severočeské výspě církevní provincie. Dovedu si domyslet, že jste podle rozhodnutí svých představených mohli klidně pobývat, pastoračně sloužit, modlit se a žít svůj zasvěcený život oběti i jinde, v duchovně úrodnějších a příznivějších krajinách a městech. Nemálo kněží a řeholníků bylo po 2. světové válce z litoměřické diecéze násilně odsunuto: 700 kněží a 1000 řeholních osob. Po druhém „odsunu“ v 90. a následujících letech minulého století, tedy po oné „sametové revoluci“, se naše diecéze doslova vyprazdňovala, kněžský seminář, resp. Teologický konvikt přesídlil do Olomouce, jednotlivé řeholní komunity sester opouštěly do té doby totalitním režimem vynucená působiště (pro naši diecézi jejich působiště a přítomnost řeholních komunit však byla velkým požehnáním). Sestry i bratři se vraceli do svých řeholních domů, obnovovala se jednotlivá společenství, znovu v nových podmínkách se jistě promýšlela charismata jejich zakladatelů. Bůh jim žehnal a žehnej jim i nadále, ať se nalézají kdekoliv mimo území naší diecéze! Tím více si, drazí bratři a sestry, vážím vás, že jste tady s námi, snášíte suchopár, a ne vždy vlídnost zdejšího pastoračního terénu, že se vaše komunity někde i posilují nově příchozími či duchovně zpevňují vaší větší odhodlaností se za nás obětovat a za nás se modlit. Raduji se i z přítomnosti nových forem zasvěceného života, jako jsou sekulární instituty nebo malá společenství terciářů či modlitebních skupin. Dobrý Bůh vám odměň toto vaše nasazení a velkorysou ušlechtilost!

Naše setkání, původně nazývaná jako „setkání zasvěcených osob s diecézním biskupem“, mají mít, zdá se, několik stejně důležitých částí. Vyjmenuji alespoň tři: jednak je to aktivní účast na eucharistické hostině, že všichni stojíme u jednoho obětiště, stolu Páně. Pánu a jedině Jemu musíme dávat přednost. Nikdo a nic Ho nesmí zastínit! Za druhé má naše setkání mít prostor pro klidné vzájemné sdílení a nikdo nesmí být opomenut, a konečně třetí prvek vyrůstá ze starokřesťanské tradice, totiž „agapé“, společný oběd. To všechno, díky Bohu, můžeme dnes absolvovat pod jednou střechou našeho DDKT. Nyní jsme u oltáře v kapli Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, poté přejdeme do přednáškové auly (bývalé součásti seminární kaple, když ještě v tomto domě se tísnilo 200 až 300 bohoslovců) a posléze do restaurace našeho Biskupského pivovaru U sv. Štěpána, bývalého refektáře, ve kterém jsme se jako budoucí kazatelé učili vnímat i velmi náročné posluchače, jak seminaristé bývají, svými minipromluvami, tzv. tischredkami – řečmi u stolu.

Jeví se mi jako nutné a užitečné, abychom se společně zamysleli nad hodnotou a smyslem duchovního povolání. Dovolím si připomenout alespoň tři aspekty: povolání jako dar, za zasvěcené povolání se neplatí, povolaný nemůže očekávat popularitu a uznání.

Povolání jako dar: 

Povolaný jako služebník, a zde nejde o nic jiného než o službu, nikdy nemůže donutit svého Pána k tomu, aby volal právě jeho. Povolaný ani netuší, že se Pán pro něho rozhodne. A už vůbec nemůže vědět, že krom povolání bude i vyvolení. Drazí bratři a sestry, Pán se nás dotkl takto dvakrát: povolal a vyvolil. Je to dvojí dar, násobená hodnota. Pán nikdy nedává málo! Dar jsme přijali a dodnes neseme ve velmi křehkých nádobách. Našemu Pánu nevadí, že své hodnoty vložil do tak mnohdy nespolehlivých cisteren. Dar v rukou netřímáme, nádoba a cisterna by rázem pukla, ale Boží hodnoty povolání opatrně uchováváme, pečujeme o ně a sdílíme radost s podobně obdarovanými.

Za zasvěcené povolání se neplatí:

Protože se neprodává. Není to obchod: něco za něco. Je to však výjimečná výměna: snad všechno za nic? Že by Bůh dával všechno a my nic? Nikoliv! Výměna je takováto: všechno za všechno. Bůh dává vše a my bychom měli odpovědět stejně: dát vše, nic si pro sebe neponechat v rezervě, v utajené kapsičce. Peníze mají svůj smysl, ale v otázce zasvěceného povolání nemohou a nesmějí hrát žádnou roli. Když někdy se tak dělo, pak to byl vždy začátek smutné tragédie. A není smutnějšího příběhu zasvěcené osoby než ztráta lásky ke skromnosti a následná rakovina hamižnosti.

Povolaný nemůže očekávat popularitu a uznání:

Nemohu a nechci tvrdit, že i my, zasvěcenci, jako milované Boží děti, netoužíme alespoň někdy po pochvale a ujištění přízně. Myslím, že to nám dobrý Bůh projevuje často mírou vrchovatou a naši skuteční přátelé také. To však je něco zcela jiného než touha, mnohdy léta utajeně dřímající v koutku našeho nitra, po slávě, popularitě a uznání. Dělají to tak všichni, si říkáme. Stačí, aby si nás jen někdy někdo všimnul. Pozor! Z utajeného, téměř nepozorovatelného, protože nevyznaného kořínku vyroste jed, schopný otrávit zevnitř naši bytost, naši duši, naše srdce a nakazit i společenství, ve kterém žijeme. Uznání, popularitu a pocty, resp. pochlebování si užívali vždy jen falešní proroci. Pravé proroky, věrné a opravdové služebníky a služebnice Boží, vždy jen pronásledovali. Pronásledování si nepřivolávejme, ale zakoušíme-li je, nebo přijdou-li, jsou a budou to zkoušky víry k zocelení a vydávání svědectví.

Bůh vám žehnej! 

Fotogalerii ze setkání si můžete prohlédnout zde.